Balvany na zádech

06.02.2021

Starý opat šel městem a viděl, jak zle na lidi působí vyčerpanost, tíha povinností a nedůvěra jedněch vůči druhým. Viděl, jak muži pospíchají za prací, jak je pohání nutnost vydělat co nejvíc peněz a jak udýchané ženy, obtěžkané nákupními taškami, vedou za ruku své děti.

Byl to žalostný obraz, plný deprese a smutku. Jakoby všichni ti lidé měli na zádech obrovské balvany. Nesou je a nemíní se jich vzdát. Mnozí z nich dokonce ani netuší, že je mají.

Aby je z té ponuré letargie probudil, začal na ně volat: „Lidé, vždyť umíráte zaživa! Co to děláte? Když nevíte jak dál, nechte všechno být. Nedělejte nic, zastavte se a všechny své myšlenky upněte k Bohu. Šedivá realita dne je jen zdánlivá, protože kolem vás se v duchovním světě odehrávají nevídané věci. Andělé tančí, zatančete si s nimi v duchu i vy. Nebeské bytosti zalévají v zahradách věčnosti květiny, i vy si k jejich omamným vůním přivoňte. Navštivte stánek Božího pokoje, který je kolem vás, jen o úroveň výš. Podívejte se do svého nitra, jaké je tam zázračné a blahodárné ticho. Všechny své myšlenky upřete na Boha, na tento oceán míru a nekonečného světla – a tíha světa se rozplyne.“

Juraj Jordán Dovala, Pozvání do ticha, s. 67