Běh, tanec a Bůh

21.02.2019

Co když skutečně lepším podobenstvím, vyjádřením "běhu života" není ani tak běh, ale tanec? Co když smyslem života není někam se dostat, ale tančit, dokud hraje hudba? Zdalipak by nebylo vhodnější vnímat život spíš jako tanec, občas šílený, než běh? Svůj běh člověk víceméně ovládá, přesně ví, kam běžet, kde je start a kde cíl a jak má být běh dlouhý. Ví, co se od něj čeká a že se cíl nebude během běhu měnit, tempo určuje sám a ví, že platí jistá úměra: čím víc přidá, tím rychleji, tedy lépe a úspěšněji) běží. Rozdíl mezi tancem a během je, že smysl tance je v každém pohybu, kdežto smysl běhu je tam (kdesi) být rychleji než ostatní. Smyslem tance není dotančit z bodu A do bodu B a skončit na nějakém místě v sále. Smyslem též není věc utančit rychle, ale aby si to člověk užil. Smysl běhu je někde rychle být nebo zhubnout, smyslem tance je tanec. (...) Tančete, hrajte si, dělejte zbytečné pohyby, hledejte krásu a rytmus. Pak se vám může stát, že vám život neuběhne jako běh, na jehož konci je neexistující cíl, ale že váš život bude mít stejný průběh jako tanec. Krásný, složitý, smysluplný a pozoruhodný v každém pohybu.

Tomáš Sedláček

Cokoliv se odehrává v Bohu je proudění, radikální vztaženost, dokonalá komunikace mezi Třemi - kolový tanec lásky. A Bůh není jenom tanečník; Bůh je sám tanec.

Richard Rohr, Božský tanec