Bůh mlčí

19.04.2019

Truchlivý stín velkého pátku se vznáší nad Evropou. Těmito slovy začíná úvaha jednoho českého kněze. Vždyť Evropa snad více než jiné světadíly zná a už dlouho prožívá hořkost Božího mlčení. Jakoby se nebe nad starým kontinentem uzavřelo, jakoby Bůh odvrátil svou tvář. Nad spáleništi a hroby dvou světových válek se vznáší strašné, zlověstné ticho. A nebe mlčí. Jako tehdy za dnů krále Heroda, kdy na kříži umíral zrazený a osamělý muž z Galileje.

Jistě, chtěli bychom žít, jakoby nebylo velkých pátků, jakoby vždycky byla po ruce nějaká více nebo méně levná útěcha, nějaký hollywoodský happyend, nějaká zkratka vedoucí zpátky do normálu. Jenže ono to nejde. Snad by nás to ani nemělo překvapovat. Vždyť v samotném středu evropské duchovní tradice najdeme neuvěřitelné Waterloo, fiasko kosmických rozměrů. Bankrot a krach, který nemá obdoby. Není moudré spěchat od ponurých stínů velkého pátku k jásavým tónům neděle vzkříšení. Kdo se přes agónii velkého pátku příliš rychle přenese k osvěžujícímu happyendu o tři dni později, pravděpodobně vůbec nic z velikonočního tajemství nepochopil. 

Ježíš opravdu zemřel opuštěn, nebe opravdu mlčelo, Bůh opravdu odvrátil svoji tvář. Velký pátek dává tak trochu za pravdu všem pochybovačům, cynikům a skeptikům. Tehdy jakoby se všichni ateisté ptali: tak kde je ten váš Bůh?! A nikdo neodpověděl. 

Víra, která nezpracovala zkušenost Velkého pátku, je mělká a nevěrohodná. Je právem podezřelá pro všechny, kdo prožívají své Velké pátky, svá zklamání, své nevyslyšené modlitby. 

Velký pátek má svoji trvalou pravdu, kterou nelze zrušit falešným optimismem a charismatickým úsměvem. Je to tragédie a prohra. Je jenom na místě, že v mnoha kostelech se v tomto čase zakrývají obrazy, umlká zvuk zvonů a varhan, k půstu od jídla se pojí půst očí a půst uší. Je to prostě den temnoty, den, kdy platí Nietzscheho slova, že Bůh je mrtev. Žijeme ve světě, kde dochází k velkým pátkům, kde umírají nevinní lidé a Bůh mlčí... 

Poselství Velkého pátku je ale také v tom, že utrpení může mít smysl, že ten, kdo obětuje život z lásky k druhým, vlastně nad smrtí zvítězil, že stojí za to být na té správné straně barikády, i kdyby měla definitivně prohrát. A jestli potom přijde nějaké vzkříšení a zadostiučinění, tím líp. Ale i kdyby ne, láska je silnější než smrt, to je odvěká moudrost pohádek a také tajemství Velkého pátku. 

Pavel Hošek, Ranní úvaha, Český rozhlas - Vltava