Dívat se a chvět se radostí

11.04.2020

Milý Bože, díky, že ses stavil. Vybral sis chvíli, kdy je mi nejhůř… Když jsem se probudil, otočil jsem hlavu k oknu… A v tu chvíli jsem uhádl, že přicházíš. Bylo ráno. Byl jsem sám za Zemi. Bylo tak brzo, že i ptáci ještě spali… a ty ses snažil vyrobit úsvit. Šlo to ztuha, ale byl jsi vytrvalý. Nebe bledlo. Pumpoval jdi do vzduchu bílou, šedou a modrou, odstrkával jsi tmu a probouzel život. Bez oddechu, vůbec ses nezastavil… Pochopil jsem, že si přišel. Že mi říkáš svoje tajemství: dívej se každý den na svět, jako bys ho viděl poprvé. Tak jsem udělal, co jsi mi poradil. Poprvé. Pozoroval jsem světlo, barvy, stromy, ptáky, zvířata. Slyšel jsem hlasy z chodby jako pod klenbou katedrály. Cítil jsem, že žiju. Chvěl jsem se čistou radostí, že jsem na světě. Byl jsem úplně okouzlený.

Eric-Emmanuel Schmitt, Oskar a růžová paní, s. 96 - 97