Doufat

27.03.2020

Vsadit na naději je možná šílené. Ale ty se musíš spásně pomást, aby tě neshltla špinavá řeka nechuti k životu a nestatečnosti žít Boží věčno.

Vzpomeň si na Komenského, Masaryka a Patočku – bez naděje by to byly jen suché květiny v historickém herbáři. Ani Ježíš z podivného Nazaretu by nemohl vdechovat své poslání bez naděje, o kterou musel, zalit strázní, bojovat den co den. Vzpomeň svých rodičů, kteří tě vydoufali, poněvadž se sytili chlebem naděje.

Láska je matkou světa. Naděje je rosnou vzpruhou, jíž žijí toužící lidé, úpící stvoření i bios a fysis kamsi se řítícího kosmu.

Milan Balabán, Kořeny a květy biblických pojmů, s. 70