Jan Balabán (1961-2010)

23.04.2020

Dnes uplynulo deset let od náhlé smrti spisovatele Jana Balabána (1961-2010). Hltal jsem jeho pravidelné sloupky v Respektu, postupně se pak začetl do povídek a románů. Vybavují se mi vzácné chvíle, kdy byl hostem na jednom našem farářském setkání a debatovali jsme o vztahu literatury a víry. Dvakrát obdržel ocenění Magnesia Litera, dvakrát také cenu za Knihu roku Lidových novin. Jeho kompletní dílo vydalo nakladatelství Host. Zapátral jsem v archivu a našel rozhovor, který s ním vyšel v Českobratrském Horácku 4/2005:

„Bojíme se ručit sami za sebe a vždycky se tu najde parta zbabělců ochotných spolčit se za výhody s kýmkoliv, třeba s Marťany. (…) Někdy jsem označován za autora depresivního, ale zdá se mi, že lidi jsou v tomto směru pokrytci. Prožívají poměrně těžké a hrozné osudy, ale když o tom někdo napíše, tak se nad tím všichni podivují. Jenže já nevím, kde jsou ti šťastní lidé, kteří bezstarostně skotačí po světě v pozitivním naladění. (…) Osamělost, bolest a prázdnotu je potřeba pojmenovat a léčit. Ne se jen chechtat. (…) Těším se z lásky, ze své ženy, z dětí a z krásy. Z krásných knih, obrazů a především z přírody. Nejkrásnější je to, co člověk nestvořil.“

Vděčně se k jeho mistrným textům vracím.