Kdo je krásný?

13.03.2021

„Masaryk byl krásný, když se proti posluchárně zfanatizovaných studentů zastal spravedlnosti. Stál u tabule, štíhlý, klidný, a uprostřed té vřavy psal křídou výzvu k diskusi. Nikdo ji nepřijal. Za to dav studentů přitáhl k Masarykovu bytu a ve jménu rasové čistoty mu vytloukl okna. Masaryk byl krásný. A krásný byl Jan Hus, když prohlásil: „nemohu mlčeti, neboť bych se stal spoluviníkem na převeliké špatnosti.“ Trapným tichem, které se rozprostírá až do dvacátého století, dál zní jeho hlas. „Nemohu mlčeti.“ Byl krásný. Krásná byla unavená černošská dělnice, která jednoho dne prostě odmítla stát v autobuse vzadu a dala americkým dějinám nový směr. Krásná byla hrstka ruských disidentů, která šla v roce 1968 na Rudé náměstí protestovat proti okupaci Československa. Jeden z nich byl generál sovětské armády. Ani nerozvinuli ten svůj testament, než je zatkli. Přežil z nich někdo? Nevím. Ale byli krásní.

Krásný byl Václav Havel, když vystoupil ve jménu Charty, aby se nestal spoluviníkem na převelké špatnosti. Krásný byl Petr Pithart, když proti slovenské hysterii a české zapšklosti trpělivě hledal cesty, jak zachránit naši republiku. Krásní jsou moji sousedé, kteří mě po čtyřiceti letech vzdor vší odlišnosti přijali mezi sebe.

Na světě je tolik krásných lidí! Lidé jsou krásní ve chvílích prosté dobré vůle. Jistě, někdy jsou lidé oškliví, závistiví, zlovolní, chamtiví, povrchní, nečestní. I to v sobě nosíme. Jenže co platí, to jsou ty chvíle dobré vůle, čistého srdce a pracovitých rukou. Ty vykupují svět.“

Erazim Kohák, Hesla mladých svišťů, s. 113 - 114