Modlitba jako čin

20.02.2021

Pro soukromou modlitbu je podstatné, že je možná kdykoli a kdekoli, že kromě jistého volna a vnitřního soustředění nevyžaduje vůbec nic. Může to být to jediné, co člověk může dělat ve chvílích bezmocné prázdnoty, kdy třeba napjatě čeká na nějaké závažné rozhodnutí, na návrat někoho blízkého, na další vývoj osudu, třeba nemoci nebo katastrofy. Právě v takových situacích, kdy se zdá odsouzen k pasivnímu očekávání a k nečinnosti, kdy si zoufá nad svou bezradností a bezmocí, může být modlitba osvobozující jakožto určitý – třeba i zdánlivě minimální – čin.

Jan Sokol, Člověk a náboženství, s. 138-139