Naděje neumírá nikdy

04.04.2020

V jednom svém životním období jsem se dostal do takových depresí, že jsem byl schopen jenom přejíždět vlakem z Prahy do Ostravy a hned zase utíkal z Ostravy do Prahy, nikde nenacházeje pokoje, v naprosté tmě, a vlastně jsem skoro nemohl ani chodit ani ležet. Jediné, co jsem si v tom temnu bílých dní byl schopen opakovat, bylo to, že to všechno jednou skončí, protože Ježíš přece vstal z mrtvých. Je spousta těch, co už za života žijí v jakémsi šeolu, šedi, která není ani smrtí ani životem, v čekání na tu smrt opravdovou, kdy život jakoby ztratil šanci. Ale smrt přesto nebude mít poslední slovo. „Kdo věří ve mne, nikde nezemře, vždyť já jsem Život,“ říká Ježíš s naléhavostí, která má prorazit i temnotu těch, co jej neznají, a vyburcovat ty, kteří jej znají, ale přesto o jeho slovech pochybují. Je snadnější přijmout logiku smrti a propadnou pesimismu, než se s životem rvát o naději. Není to tak, že naděje umírá poslední. Naděje neumírá nikdy.

Ladislav Heryán, Cyrilometodějský kalendář 2017, s. 86