Naučit se a přijmout

01.10.2021

Myslím na Špeka v hospodě, který pije, protože jeho žena je kurva, na Erika, který je sám a ve své jednoduchosti si není schopen nikoho najít, a tak svou samotu přebíjí závoděním, na Ludvu, jehož život ztroskotal, a tak propadl poslední naději, výhře na automatech, a pomalu mi z toho všeho mezi řádky prosvítá chlapská duše. I ta Davidova, který náhradu za Míkal nalezne až v Bat-šebě, ovšem až poté, co nechá zavraždit jejího manžela a bude muset činit pokání a za trest pohřbít jejich mrtvého syna, a jeho životem rozrytá chlapská duše snad konečně nalezne pokoj až u Hospodina, jak o tom bude o tři tisíce lez později zpívat Leonard Cohen.Čemu se David musel naučit, aby nalezl svou vlastní duši?Jistě musel přijmout, že život je tvrdý a že utrpení je jeho normální součástí. Jak by jinak vydržel pohrdání a ústrky ze strany svého otce a bratří ve vlastní rodině, nenávist Saulovu, usilujícího o jeho život, ponižování Míkalino, vědomí vraždy Urijáše a tolika dalších věcí? Nad hrobem vlatsního syna určitě musel přijmout, že vše v životě pomíjí, že nakonec zemřeme a že mnohé z toho, co konáme, je marnost. Musel přijmout, že ač byl králem, vůbec mu to vždy nepřineslo ono tak samozřejmé, obyčejné lidské štěstí v podobě lásky milované ženy a společných dětí. A nakonec se musel naučit přijmout, že v jeho životě není tím nejdůležitějším on, nýbrž Hospodin. Musel přijmout, že věci nepůjdou vždy tak, jak si přál, a že je vůbec nemá ve svých rukou, neboť život sám je víc než jen ten jeho, a že on sám je jen součástí daleko většího příběhu, ve kterém je spíše životem žit, než že by jej v první osobě žil on sám.

Ladislav Heryán, Sami na této zemi?, s. 121-122