O lásce

06.09.2019

Cítíte ve svém životě lásku? Žijete láskou? Milujete někoho? Milujete sebe? Milujete? Jaké to vlastně je? Neptám se, protože bych vás zkoušel. Ptám se, protože mě to skutečně zajímá. Protože sám v tom mám strašlivej zmatek. Tolik bych chtěl milovat, ale nevím už ani jestli mám rád sám sebe. Vlastně po lásce toužím, ale tma jakoby mě nepustila dál. Nebo to prostě nechápu? Na některých z vás vidím, že milujete, svítí vám to v očích, některým se lesknou protože se vaše láska dotýká někoho, kdo už odešel. Ale je to láska! Buďte za ní vděční. Buďte láskou i pro druhé, jakkoliv vám to může přijít trapné a nepatřičné.

Neřekli nám to. Když nás posílali na fary, neřekli nám, že nevíme všechno. Neřekli nám, jak vrátit lidem naději, neřekli nám, jak lidi milovat, neřekli nám, jak zbavit lidi jejich bolestí. Věděli jsme hodně věcí o teologii, ale nenaučili nás nic o nás samotných. Nenaučili nás, že na hodně věcí není jiná odpověď, než být blízko, jak to jen jde. Pohladit, vzít za ruku, obejmout a tiše sdílet to, nač žádné odpovědi ani nejsou.

(...) Láska je prostá. Je to přece být spolu, je to objetí, je to polibek, je to samozřejmě i sex i pohlazení po tváři, je ve slovech, v očích. Je to schopnost odpustit, je to dovolení plakat i vydržet bolest - síla neutíkat (snad i přečkat temnou noc).

(...) Dokud nebudeme láskou, nic se nezmění. Láska má tu schopnost - může změnit lidský život a taky to dělá, ale jen u těch, kteří se pustí a dovolí to.

bratr Filip - Když přicházejí andělé, s. 4-5