Obhajoba otazníků

26.04.2020

Z pochopitelných důvodů chybí v dnešních Hospodářských novinách (pozn.: 24. 4.) pravidelný páteční esej Tomáše Sedláčka. Myslím na něj i na další, kteří v posledních dnech přišli o někoho blízkého. Sahám alespoň po Tomášově knize Druhá derivace touhy a nacházím silný text Obhajoba otazníků z 14. 11. 2013 – stále snad aktuální pro všechny, kteří nejsou jen chodící stroje, ale putují světem s mnoha otazníky, někdy žel dosti smutnými…

„Světem občas vládne pocit, že otázky jsou tu od toho, aby byly zodpovězeny – že totiž rolí každého otazníku je najít si k sobě nějaký vykřičník, správnou odpověď, uzávěrku, rozklíčování, rozuzlení tajemství, prostě definitivní řešení, se kterým ideálně souhlasí všichni. A když ne definitivní tak alespoň prozatímní. A když ne všichni, tak alespoň většina.
U nás lidí je vůbec zajímavé, že otazníky nepovažujeme za součást poznání nebo moudrosti. Mnozí mají dokonce za to, že otazník je špatně, že je to známka naší neznalosti. Přitom je to skoro přesně naopak, právě v otaznících, ve zpochybňování toho, co si myslíme, že (ať už se nám to jeví očividné či intuitivní), se skrývá začátek naší moudrosti. Bázeň před Veškerenstvem, respekt, tázání, pokora jsou ty elementy, které vytváření chvění ve všem, co je pevné.
Podávání odpovědí tedy není jediná ani nejdůležitější role otazníků. Mnoho otazníků existuje právě proto, aby byly. Abychom nebyli (sebe)jistí nebo (modelu)jistí nebo (světo)jistí. Abychom měli někde vzadu v hlavě neustálou pochybnost, co když je vše úplně jinak (jak praví stará židovská moudrost zabalená – jak už to u dobrých mouder bývá – v anekdotě). Bojím se světa lidí, kteří jsou bez otazníků, kteří mají v hlavě jasno a kteří považují otazníky za pohrdlivé. Lidí, kteří se nezakecají, nezastaví, nerozhlédnou, neváhají. „Thanks for hesitating,“ děkuji za zaváhání, zpívá David Bowie v jedné písni z alba Heroes. Stroje neváhají, lidé ano.“