Paradox

02.04.2020

Neprožíval jsem nikdy tak obrovský paradox.
Být sami a spolu. Taková je letošní postní stezka, která vede ke vzkříšení. Jak už to tak bývá, podstatné věci člověku dojdou až ve zpětném zrcátku.
Až se znovu budeme potkávat, až budeme mít možnost kdykoli někoho navštívit. Udělejme to. Snad nám všem došlo, že máme žít, jako by nám nikdo neslíbil zítřejší den. Protože on nám ho doopravdy nikdo neslíbil. Ale dnešek je tady.
Žít, vnímat, číst, naslouchat, dotýkat se, naplno a přece bez povrchu.
Hluboko, blízko, v srdci. Paradox společenství osamělých je naše současná škola. Doufám, že se z ní něco naučím/e...

Bratr Filip