Víra a náboženství - cestování a turistika

07.08.2019

Rozdíl mezi vírou a náboženstvím je stejně propastný jako mezi cestováním a turistikou.

Cestovatel podstupuje riziko naprosté svobody, útrapy tápání, nejistoty. Hledání vlastní cesty je pro něj nenahraditelnou hodnotou. Odmítá předžvýkanou potravu.

Přichází do cizího světa nikoli proto, aby ho objevil, ale sám se cizímu světu otevírá a dovoluje mu, aby do něj vstupoval. Je uvolněný. Má schopnost položit se do cizoty a nechat se unášet. Při kontaktu s jinakostí cítí rozkoš.

Cestovatel je sám za sebe odpovědný, chápe, že všechny problémy, které ho cestou potkají, musí řešit sám.

Turista se nechává vést. Vnějškově je v cizině, ve skutečnosti zůstává pevně zabydlen ve svém prostředí. Pokud je nespokojen, viní cestovní kancelář. Jinakost v turistovi vzbuzuje rozpaky. Je zbaven spousty starostí a odpovědnosti, přichází však o to nejpodstatnější - o vlastní cestu.

Mám za to, že většina věřících jsou "turisté". Jejich víra obsahuje potřebu následovat průvodce, slyšet uklidňující vrčení autobusu, mít zabezpečené základní životní jistoty. Možná je v tom kus nepřiznaného pragmatismu, ale nakonec proč ne.

Věřících "cestovatelů" je jako šafránu. K Bohu dospěli vlastní cestou plnou pochybností a utrápené nejistoty. Roli náboženství většinou nepřeceňují a snad díky tomu jsou vzhledem k ostatním náboženstvím tolerantní. Vůči modlám pociťují skepsi, sekty nesnášejí, pověry je nechávají v klidu, tupá poslušnost je dráždí. jsou sebevědomí a pokorní, žasnoucí a uvolnění.

Milena Holcová - Víra jako síla, víra jako slabost, s. 13