Zažívat i ticho

A to je také pro víru charakteristické: zažívám i ticho, kdy mi připadá, že se nikdo a nic neozývá, kdy se doteky čehosi či kohosi zdají poblouzněním a zkušenosti "jakési dobré moci", "silového impulzu" dávno vyprchaly, chvíle, kdy nerozumím, kdy jsou věci jinak, než bych chtěl...

Ondřej Macek, Věty křesťanské víry, s. 5